úterý 23. srpna 2016

Tak trochu chladná a dlouhá Česká Kanada

Na jihu Čech se mi líbilo a počasí zase prověřilo moji fyzickou a psychickou odolnost.
Déšť, mžení, teploty dosahující maxima 14,5 stupňů Celsia (kolik bylo v noci snad ani nechci vědět, ale bylo to poprvé, co jsem se budila zimou a ve spacáku jsem byla zabalená tak, aby žádná část těla nevyčuhovala).

Celkově jsem si závody užila, i přes velice neoslnivé výkony.

Etapa 1 = DISC - bloudění po vynechání 9K - pak už totální mapové vyhoření. ALE! Krásný les i trať.

Etapa 2 - bloudění na 4, na konci (po 90 minutách) totální fyzický kolaps.

Etapa 3 - totální "Žaket" na 4, ale jinak krása! ALE: Tuto etapu jsem si vážně užila - krása!


Etapa 5 - velice velice nesebevědomý postup na 11, kde jsem nechala okolo 10 minut (asi i víc) - i GPS to na tomto postupu přestalo bavit. ALE: byla to krásná užívačka a poběhání.


Chybí zde Etapa 4 - raději jsem do ní nenastoupila, ale pro mapu a první kontrolu jsem si došla :) Únava se vystupňovala a já jsem věděla, že 7 km (velice jednoduše a snadně umím ze 7 udělat 11) v terénu by pro mě bylo obrovské trápení.

pondělí 15. srpna 2016

X-terra EASY v Hradci Králové

Můj taťka mi před nedávnem řekl, že je zajímavé, jak se pořád mám touhu testovat, i když jsem vždycky byla odpůrce a bojkotér tréninkového měření jakýchkoliv časů (v dobách, kdy jsem trénovala sama). V tréninku o nic nejde a informativní měření mě vždy stresovalo – soupeřila jsem vždy sama jen proti sobě a pak jsem se zase musela zodpovídat sama sobě a taky sama trenérům. Při tréninku ve skupině nebo při závodě – to je jiná.

A abych se znovu otestovala, postavila jsem se na start 13. Terénního triatlonu v Hradci Králové. Původním záměrem bylo odjet mistrovskou trať dlouhou 400 – 19 – 4 (plavání – kolo – běh). Nicméně, předpověď na neděli byla deštivá a tak jsem nakonec zvolila kratší variantu 150 – 5 – 1,5. Přece jenom jsem dlouho nezávodila a šla jsem se hlavně otestovat, jak na tom jsem.

Po krátké úvodní rozpravě jsme přešli na druhou stranu hradecké Biřičky, rychlý výstřel, souboj lokty a hurá z vody do depa.

Tam rychlé nazutí treter, nasazení helmy a hop na kolo. Au. Vyšla jsem ze cviku.
Na začátku okruhu měl být technický sjezd (ha ha – říkala jsem si před startem, podle GPS z loňska to vypadalo na terén po lesních cyklostezkových cestách). Moc nechybělo a hned při prvním najetí na kořeny jsem hodila čelovku. Nakonec jsem mého rozverného oře zkrotila a technický sjezd zvládla v sedle. „Horší už to nebude,“ uklidňovala jsem se. Hovno, hovno, zlatá rybko. K mému výkonu na kole nepřispěly hlavně 2 faktory:
  1. Vlastní blbost = den před závodem jsem to trochu přehnala s dřepy a posilováním lýtek
  2. Moje nezkušenost = měla jsem hodně nafoukané kolo, takže při sjezdu na cestě vysypané štěrkem jsem měla pocit, jako bych jela na ledě
Uf, do kopce to ještě šlo, ale z kopce – pár technických pasáží, které vedly přímo lesem po kořenech přes rýhy, mi dalo pořádně zabrat. Dva nebo tři krát jsem měla pocit, že je pád nevyhnutelný, ale vždy se mi to nějak podařilo ustát.
O běhu není třeba ani dlouze psát, po šocích na kole a se ztuhlými stehny jsem věděla, že přijde ten dobře známý pocit neschopnosti se rozběhnout. Mým cílem bylo odjet celý závod bez zastavení a to se mi podařilo na jedničku. Jsem na sebe hrdá. Nebýt nejistého kola, odvezla bych si i nějakou medaili, takto jsem ostrouhala, ale na pocit, že jsem dokončila závod ještě před bouřkou, má jen málo emocí :)

úterý 2. srpna 2016

Letní čtení

Už od doby, kdy jsme chodili do školky, máme letní měsíce zafixované jako prázdniny.
Aspoň já mám s prvními teplými dny pocit, jako by mi najednou narostla křídla, všechno se najednou uvolní, termíny jako by nebyly tak přísné, denní rutina je o něco snesitelnější, nálada lepší a bez důvodně veselejší (pokud Vám teda zrovna nějaká pičukua neodře auto na parkovišti a ujede).

Vlivem počasí na psychiku se zabývalo i několik psychologů(http://www.bustle.com/articles/113278-6-scientific-ways-weather-affects-your-mood-so-you-can-adapt-your-mind-and-body-through nebo http://psychcentral.com/blog/archives/2014/08/29/can-weather-affect-your-mood/). V anglicky mluvících zemích se například už ustanovilo označení SAD = Seasonal affective disorder.

Pro mnohé k létu patří letní dovolená a taky čtení a proto přináším pár tipů, které mě při čtení oslovily.

Fredrik Backman - Babička pozdravuje a omlouvá se
Srdcovka! Tato kniha mé srdce vzala do dlaní z papíru, pohladila ho, pohrála si s ním, vyburcovala ho k aktivitě a následně v něm zanechala kousek z přebalu, abych na ni dlouho nezapomněla.

Skoro osmiletá Elsa je tak trochu jiná (jiná je dobrá!), se svou babičkou mají vztah, který by závidělo nejedno vnouče. Babička je totiž taky jiná (jiná je dobrá!), Elsu ochraňuje a je její nejlepší kamarádkou. Babička jí vypráví o Světě před procitnutím, který je světem fantazie, tvoří ho několik království a je nesmírně promyšlený. Babička je opravdu jiná a snaží se před Elsou utajit, že jí za chvíli „Bude dobře. Bude líp.“, Elsa ale není hloupá a ví že je babička hodně nemocná a „Bude dobře“ asi přijde hodně brzy.

Babička ale nechtěla, aby byla Elsa smutná a tak jí po svém odchodu nachystala dopisní bojovku a první dopis má předat nejobávanějšímu obyvateli domu, v němž Elsa, mamka i Babička žijí = Příšeře. Tak začíná příběh plný dopisů, příběhů, Babiččiných pozdravů a omluv, zajímavých postav, které se z fantazie přerodí do reality.

Krásný příběh, severský humor a nadsázka. Nádhera.

Marie Doležalová – Kafe a cigárko
Znáte Marii Doležalovou? Prej hrála v Comebacku. Mě samu vlna veřejného zájmu o tento seriál minula a nikdy jsem se další vlnu už nepokusila chytnout. Všimla jsem si jí až při aféře se show Star Dance, kdy se ocitla společně s neprávem znevýhodněným Lukášem Pavláskem ve finále. Tančila pěkně a už tehdy se někdo zmiňoval o jejím blogu z hereckého prostředí.
Knižní podoba blogových příspěvků vyšla v době předvánoční honby za skvělými dárky (2015). Já jsem po ní taky pokukovala, ale nakonec si mé srdce získaly jiné kusy. Ale jak už to v životě bývá, když si člověk počká, tak se dočká – třeba knihy zdarma (Díky Alzo!) 

Maruška píše svěže, vtipně a nebere si servítky. Povídky nejsou nijak přehnaně dlouhé, člověk se u nich zasměje, odpočine a je mu příjemně. Žádné velké přemýšlení a „just relax“.

John Grisham – Partner
Oblíbila jsem si seriál Suits (sice mě teď Mike začal trošku štvát) a tak jsem zkusila i knihu z právnického prostředí - Partner. Knihu jsem přečetla dost rychle, příběh člověka žijícího za hranou zákona mě hodně zaujal. Patrick ukradne svým společníkům 90 milionů dolarů a ztratí se ze světa. Ale skoro každého jednou najdou.

Výborný trhák plný nepředvídatelných zápletek. Nechci psát víc, protože bych se asi nevyhnula spoilerům - ale vážně to zkuste, je to super!

Aňa Geislerová – P.S.
To jsem se tak jednou poflakovala za špatného počasí v obchoďáku, abych si koupila něco pěkného na sebe. Po několika hodinách jsem skončila s jedinou položkou – knihou P.S.

Četla jsem ji dřív než Kafe a cigárko a můžu ji doporučit pro navození oddechové nálady. Jedná se stejně jako u Kafe o soubor povídek, které Aňa Geislerová uveřejnila v nějakém ženském časopise (nečtu, nevím). A občas mě zabavily, ale čekala jsem trošku víc.

pátek 8. července 2016

Cena střední Moravy 2016

Začátky měsíců jsou pracovně náročné a odreagování se je skoro povinností.
4 etapová Cena střední Moravy nedaleko od Brna (50 minut) pak byla celkem jasnou volbou, jak strávit červencové sváteční dny.

Už bych se jen opakovala, kdybych napsala, že jsem toho za poslední dobu moc nenaběhala a s mapou už vůbec ne. Vzhledem k zaměstnávání mé mysli jinými věcmi, jsem si ani neuvědomila, že už je červenec a že první jeho víkend mám zaběhnout 2 etapy, v pondělí pak po práci sprint a pak další dvě na Cyrila, Metoděje a Husa. 

Etapa 1 aka Umíš čáru?, middle, 3,8 km, 60 m převýšení, čas: 32:42 

Na tento lesní závod budu vzpomínat ještě hodně dlouho. Mapu jsem nedržela v ruce přes měsíc a respekt z bílého lesa byl oprávněný, v severní části lesa (E3) jsem loni běžela ŽB-M a pěkně jsem se zamotala.

Na 1. CSM závod jsem se pěkně rozcvičila, rozklusala a v klidu se rozběhla do lesa. Kromě minutového zaváhání na 16, kde jsem se nechala stáhnout holkama z D21A, 2 půlminutových zavazování tkaniček (2K,5K), naražení se na klacek a následného sténání (1K) jsem celou dobu vydržela běžet (na konci už to byl teda spíš boj sama se sebou) a u toho se i celkem rychle orientovat. Výsledkem bylo hned několik přímých postupů po čáře - to se mi snad ještě nikdy nepoštěstilo.

Ponaučení: Když se uklidním, soustředím a jen běžím - jde to i bez bloudění.

Etapa 2 aka Nesebevědomá klasika, klasika, 6,3 km, 105 m převýšení, čas: 68:23
Nejdelší etapa závodu se běžela v neděli. Po mé skvělé sobotě jsem se cítila tak nějak napjatě. Namísto těšení se z E1 se dostavily pochyby, jestli to i zvládnu stejně dobře jako den předtím nebo jestli se vrátím k mému standardnímu bloudění. Výsledkem nebylo nic super pěkného, ale zase na mé poměry nic extra hrozného.

Má závodní nepohoda se projevila už na jedničku, kdy jsem měla v plánu, že to oběhnu po cestě, ale pak můj čertovský hlásek řekl:"Co že jsi? Srab? Šak to zkus tím zeleným na cestičku. To bude rychlejší." Teď už bych ho okřikla, ať mě nechá být, ale tehdy? Postup se nepovedl, ztratila jsem několik minut prodíráním se, následným nacházením se a hlavně: moje o-sebevědomí utrpělo šok. Pak jsem běžela vážně opatrně a nikam jsem se nehnala - v semi open pasážích vždy hledám poklady.

Malé problémy přišly kolem 7K, 8K, kdy jsem v jednom případě špatně našlápla a v druhém jsem zase dupla na nějakou větev, která mi projela skrz podrážku boty (až doma jsem zjistila, že díra není úplně malá a že mám na chodidle stroupek.). Všechno jsem ale rozchodila.

Můj nedostatek sebevědomí a špatné došlapy se nejvíc podepsaly na postupu na 12. Nejhloupější chyba pak byla na 13, kdy jsem kousek kolem kontroly musela proběhnout, nicméně v dáli jsem uviděla jiný lampion a pelášila místo mapování k němu.

Ponaučení: Pokud mám nějaký postup namyšlený, zvolím ho a nenechám se stáhnout. Jedna chyba mě nemůže rozhodit.

Etapa 3 aka Reparát nesložen, middle, 4,1 km, 60 m převýšení, čas: 59:47
Třetí etapa se konala přímo na mapě, na níž jsem běžela Žebříček B loni na podzim. Terén mě tehdy pěkně potrápil a já jsem si slíbila, že už mu to nedaruju a pěkně mu to nandám. No, úplně se to nepovedlo.

Zase to začalo na 1, kdy jsem to chtěla oběhnout po cestičce víc na sever, ale zlákali mě běžci volící průsek zapadaný hromadami klestí - opět přišla nejistota, ale teď už hodně podpořená únavou a nesoustředěností. To z části vyústilo v chybu na 3K, kdy jsem ji podběhla porosty a musela se k ní vracet. Pak už mě čekal závod v terénu, ze kterého mám respekt.

6,7,8,9 = juchůůů! Mám je! Sice pomalu ale na jistotu! Teď už jen 4 kontroly a na sběrku! Desítka bude v pohodě... 

Po 4 minutách na 10K jsem změnila názor. Na průseku mě zmátla nějaká rýha či něco podobného vyschlému korytu a tak jsem odbočila do zarostlého marastu. Ani nevím, co mě přivedlo na spásnou myšlenku navrácení se zpátky na průsek a hledání dál - ale naštěstí to přišlo. A nakonec to byla kontrola spíš lehká, protože vůbec neměla být v semi, ale v bílém, ale kdo by četl detaily, že?

Naštvání a únava ze zbytečného prodírání = 11K. Totální zpohodlnění a nevole přemýšlet = 13K (10 minut ztráta).

Ponaučení: Soustředění. Dočítat mapu do konce.

Etapa 4 aka Už tam budu?, 4,9 km, 125 m převýšení, čas: 53:22
Na svátek upálení Jana Husa jsem fyzicky úplně vyhořela. V Brně teplo (21 stupňů), ale větrno. V Suchém chladno (13-15 stupňů) a větrno. Únava vyvrcholila u třetí kontroly (14. minuta běhu). Během hledání 2K jsem se stočila a přiběhla až ke 3K. V chybách jsem pokračovala i na 4K, kde jsem zase nepřemýšlela a jen běžela. Nakonec jsem se zarazila před oplocenkou, naštěstí nebyla zase tak moc daleko. Pak už jsem jen věřila, že se nějakým kouzlem objevím v cíli. Mírný kopeček přes diváckou mi dal zabrat, o stoupání zpět do cíle, ani nemluvě. Ale zvládla jsem to - všechno :)

Ponaučení: Únava je normální.

CSM 2016 se mi líbila. Tratě byly postavené příjemně dlouhé i příjemně náročné. Můj výkon se sice degradoval se zvyšující se únavou, ale i tak jsem velmi spokojená, až na 2 výjimky se velice zkrátil můj čas, který trávím v chybě, než si ji uvědomím, a navíc se umím mnohem rychleji najít. Super a příští rok třeba zas.

úterý 28. června 2016

Máša Davie Bowie Smoradová

Už je to tak, máme v rodině nový přírustek - je to krásná 2 měsíční koťáková divoška.
Jak jde vidět z názvu blogového příspěvku - její jméno se ještě formuje.
Divoščina biologická rodina jí říkala Princezna a to kvůli její šedé skvrnce na vršku hlavy připomínající korunku nebo David Bowie podle druhého výrazného odlišovacího prvku, kterým jsou různě barevné oči. Jedno má modré a to druhé hnědé - prostě kouzelné. A aby jmen neměla málo, můj taťka ji pokřtil na Mášu.

Je to malá nebojácná průzkumnice, která se nezalekne ani takového tvora jako je náš kocour rváč vážící v těch lepších dnech i 5 kilo.
Úvodní seznámení obou koček proběhlo srandovně. Už dosti hluchý, slepý a bez čichu Lucky (9 let)se šel jako vždy napít z misky na terase. I přestože malá čiči stála zhruba metr od něj a pozorovala ho, jak se blíží, kocour ji vůbec nezaregistroval a šel v klidu pít.

Kotě tak právem usoudilo, že je vzduch čistý a může se přidat ke společnému pití z jedné misky.
1, 2, 3, 4 hlty. Najednou Lucky zvedne hlavu, uvidí dceru Bowieho. Lekne se. Metr a půl široká terasa mu nestačí a zastavuje své zděšení až na hranici schodů.

Luckyho úskok tak vyplašil Ušatou, že na něj začala syčet a celá se naježila. Po tomto kočičím seznámení se Luckyš s vytřeštěnýma očima a funěním vzdálil a sledoval každý Mášin pohyb s velkými obavami.

Jakmile mu došlo, co se tady děje, se na mě kocour urazil. Jeho výraz jako by říkal:"Co jsi mi to provedla?! Proč?! Kdo to jako je?!"

Davie je ale bohovská, bezstarostná, nenechává se zastrašit a seznamuje se hbitě a bez obav dál. Po čtyřech dnech už s Luckym i doopravdy pije z jedné misky.

Den 2 - sledující
Den 3 - přibližující
Den 4 - pící
Do chvíle, než jsem malou přivezla domů a než jsem s ní strávila pár dní, jsem netušila, jak moc mě a mou rodinu udělá šťastnou. Je to krásný malý tvor, kterého si hned zamilujete.

Je to úplná koťátkoterapie. Moc za ni DĚKUJEME!